Neděle, 17.Únor 2013
Patrik Ouředník - Europeana (stručné dějiny dvacátého věku) - 80%
Přes texty několika písní mile obskurní kapely Skrytý půvab byrokracie, jsem se dostal k úryvkům z knihy “Europeana - stručné dějiny dvacátého věku” od Patrika Ouředníka (kapela si sice s autorem nevyřešila dobře předem autorské vztahy, ale k popularizaci knihy to jistě spíš přispělo, stejně jako inscenace v brněnské Redutě). Zatoužil jsem přečíst si Europeanu celou.
Ani ne stostránková knížka mě nadchla.
Tak nějak by totiž asi znělo vyprávění všímavého, společensky integrovaného dlouhověkého mimozemšťana, až se ho někdo za pár set let zeptá “Jaké bylo dvacáté století?”.
Na první pohled je to poněkud chaotická, grafomansky psaná změť podstatných i zdánlivě nepodstatných faktů, legend, událostí ve střípcích, vytržených z různých kusů času a prostoru a nasypaných vedle sebe. Nehraje si na objektivitu, na hluboké analýzy “co-kdo-proč”, na hledání vin a viníků, na hledání “historické logiky”. Autorův neosobní monolog se s nadhledem valí v bizarních kotrmelcích. Od válek k hipíkům, od panenek Barbie v kostýmu vězně koncetráku k infarktům z přemíry joggingu.
Přesto (nebo spíš proto) se z chaosu vynořuje obraz dvacátého století mnohem plastičtější a snad i věrnější, než jak bude uplynulý věk líčit leckterá učesaná, profiltrovaná a systematizovaná odborná historická literatura. Je to obraz živý, trochu znepokojivý a v míchání “velikého” s “podružným” se velmi podobá skutečné lidské paměti. Autor sám dvacáté století nijak nehodnotí, ale o to víc námětů k přemýšlení nabízí.
Jsem si jistý, že k této knize se budu ještě mnohokrát vracet.
Nebudu se narozdíl od Vlastimila Hárla v doslovu pokoušet o závažný rozbor autorových pohnutek, myšlenkových pochodů a literárních postupů. Místo toho řeknu jen - přečtěte si Europeanu sami.